Expedice k ledovcům Antarktidy

February 13, 2017 Výzkum zlepší předpovědi globální hladiny moří Jak střídání teplých a studených časových období ovlivnilo západní antarktický ledový štít? Co to znamená pro současnou a budoucí hladinu moří? Ve snaze najít odpovědi na tyto otázky je v současné době padesát výzkumníků z Institutu Alfreda Wegenera (AWI) na cestě do Amundsenova moře, kteří 6. února odletěli z Punta Arenas (Chile). Trhliny v antarktickém ledovém šelfu Larsen a ledovém šelfu Brunt (kde se nachází britská výzkumná stanice Halley Research Station) jsou sledovány. Úbytek ledové hmoty je rychlejší v tichomořském sektoru kontinentu než v atlantickém sektoru. Vědci, kteří cestují na palubě výzkumné lodi Polarstern, v současné době míří do tichomořského sektoru, aby prozkoumali změny v ledovém příkrovu a jak přispěly ke změnám hladiny moře v minulosti. Doufají, že tak zlepší prognózu budoucích změn. Hladina moře stoupla mezi lety 1901 a 2010 o 19 centimetrů. Do konce tohoto století projekce naznačovaly vzestup o 26 až 82 centimetrů; tato částka však stále obsahuje určitou nejistotu, přičemž nejnovější modely ukazují možný nárůst o další metr. Takové předpovědi jsou zásadní, protože slouží jako základ pro přizpůsobení se a minimalizaci dopadu změny klimatu, například prostřednictvím opatření na ochranu pobřeží. Ačkoli současné počítačové modely dokážou zjistit vztah mezi ledem a oceánem, v současné době neexistují žádná taková data pro západoantarktický ledový štít. "Přesně to je důvod, proč chceme prozkoumat, jak se ledový příkrov v minulosti posouval a ustupoval, včetně prostorové a chronologické variability a rychlosti," řekl Dr Karsten Gohl z AWI, hlavní vědec expedice. "Zejména v oblasti Amundsenova moře jsme v posledních několika desetiletích pozorovali neobvykle rychlý ústup, o kterém mnozí věří, že je prvním krokem k úplnému kolapsu Západoantarktického ledového štítu," přidal. Amundsenovo moře se nachází v tichomořském sektoru Antarktidy, kde se dva velké ledovce (Pine Island Glacier a Thwaites Glacier) vypouštějí do oceánu a přenášejí obrovskou masu ledu ze západoantarktického ledovce. Pro Západoantarktický ledový štít je velká část jeho základny na kontinentu pod hladinou moře. Dnes, když poměrně teplá mořská voda cirkuluje nad kontinentálním šelfem Amundsenova moře, dochází k hmatatelným reakcím jak v zemnící zóně kontinentálního ledu, tak v plovoucím ledovém šelfu. Jak se oceán otepluje, ledový šelf začíná tát zespodu a zemnící zóna se pohybuje dále do vnitrozemí. To způsobí, že ledovce ustoupí, což má za následek situaci, kdy tam, kde byl kdysi ledový příkrov o tloušťce stovek metrů, je nyní pouze otevřená voda pokrytá tenkou vrstvou sezónního mořského ledu. Pro geovědce takové změny v pohybu ledových příkrovů umožňují využít jádra sedimentů z bezledového kontinentálního šelfu, aby zjistili, kdy v historii Země a do jaké míry bylo Amundsenovo moře pokryto ledem nebo bylo bez ledu. Dělají to tak, že zkoumají zbytky jednobuněčných řas (foraminifera a rozsivky), které po smrti klesají na mořské dno jako sediment. Poprvé na mořském dně vrtná souprava MARUM-MeBo70 z Centra pro mořské prostředí Brémské univerzity Environmental Sciences (MARUM) budou využívány v Antarktidě. Dokáže vyvrtat sedimentová jádra dlouhá až 70 metrů. Očekává se, že následná analýza jader, jako je určení druhů a stáří fosilních řas, přinese informace o minulých teplotách vody a historii ledové pokrývky v Amundsenově moři. "Plánujeme shromáždit vzorky z epoch historie Země s podobnými klimatickými podmínkami, jaké očekáváme v příštích 100 až 200 letech," řekl doktor Gohl. Jako takový je jeden z vrtných terčů posledním interglaciálem před tím současným, což bylo asi před 125 000 lety. Pliocén je také zajímavý pro výzkumný tým. Před třemi až pěti miliony let byla teplota o dva až tři stupně vyšší než těsně před průmyslovou revolucí a koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře (400 částic na milion) byla zhruba podobná dnešní. Další informace naleznete zde.