Účinky prosakování metanu jsou menší než absorpce oxidu uhličitého oceánem

May 24, 2017 Mezinárodní výzkumníci zkoumají emise plynů v Arktidě

Velké množství skleníkového plynu metanu je zachyceno v Arktické mořské dno. Pokud se uvolní a dostane se do atmosféry, stane se zhoršit globální oteplování. Mezinárodní výzkumný tým však ano zjistili, že metan pramení v mořském dně před Špicberkami nemusí mít nutně tento účinek; ve skutečnosti to může dokonce pomoci odstranit skleníkové plyny z atmosféry.

Metan je jako plyn jedním z nejúčinnějších a nejefektivnějších fosilních paliv šetrných ke klimatu. Jako volný plyn v atmosféře, je to však silný skleníkový plyn, který převyšuje skleníkový plyn oxidu uhličitého faktorem 30 za období 100 let. Proto, mnoho vědců se obává arktického permafrostu a mořského dna, které uvnitř obsahují obrovské množství metanu.

Byly by uvolněny jako teploty stoupají a následně urychlují změnu klimatu? Tým amerických, norských a německých vědců tento plyn studoval výměna mezi arktickou mořskou vodou a atmosférou přímo nad ní přírodní zdroje metanu na mořském dně. Jejich překvapivý závěr bylo, že oceánské vody absorbovaly 2000krát více oxidu uhličitého atmosféry než množství metanu unikajícího do atmosféry ze stejných vod.

"I když vezmeme v úvahu silnější skleníkový efekt metanu, tam je menší vliv na skleníkový efekt tyto oblasti,“ řekl spoluautor GEOMAR profesor Dr Jens Greinert v němčině.

Studie byla nedávno publikována v mezinárodním obchodním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of Amerika (PNAS). Šetření, na kterých byla studie založena, byla provedena blízko norský ostrov Špicberky. Na palubě norského výzkumu plavidlo HELMER HANSSEN, tým neustále měřil koncentrace metanu a oxidu uhličitého v oceánu poblíž povrchu a ve vzduchu přímo nad hladinou oceánu.

V rámci studijní zóně se nacházely lokality s hloubkou vody 80 až 2 600 metrů kde z mořského dna vybublal metan a vstoupil do mořské vody. Analýza dat potvrdila, že uvolňovaný metan byl do atmosféry v hloubkách 80 až 90 metrů. Nicméně, to také ukázal, že nejvyšší vrstvy vody absorbovaly velké množství oxidu uhličitého současně.

"Absorpce CO2 u metanu zdrojů zde bylo výrazně větší než v sousedních oblastech bez prosakování metanu z mořského dna,“ řekl prof. Greinert.

Důvodem jsou fotosyntetické řasy. Jsou mnohem víc aktivní nad zdroji metanu a může absorbovat více oxidu uhličitého. Spolu s vodami bohatými na metan proudí voda bohatá na živiny z mořského dna na povrch a podporuje růst dalších řasy.

Prof Greinert popisuje tuto studii jako první, která ukazuje souvislost tak jasně. Neexistují však žádné důkazy o jakékoli souvislosti mezi existence zdrojů metanu a transport půdní vody do povrch oceánu.

"Pokud to, co jsme pozorovali poblíž Svalbardu se vyskytuje šířeji na podobných místech po celém světě, mohlo by znamená, že průsaky metanu mají čistý chladicí účinek na klima, nikoli a oteplovací efekt, jak jsme si dříve mysleli,“ uvedl hlavní autor biogeochemik Prof Dr. John Pohlman z US Geological Survey.

Toto by byl přesný opak toho, co vědci předpokládali. K potvrzení by byl zapotřebí další výzkum v jiných částech oceánu hypotéza.

Odkaz na studii