Potápění v podvodním gejzíru

March 28, 2018 Velmi speciální potápěčská lokalita na Islandu

Náš potápěčský výlet začíná na pronajatém kutru. Na místě ponoru začínáme velkým krokem přes palubu do vody fjordu. Sjíždíme u bójky. Lano vede úžinou až na dno fjordu, ale v hloubce o něco více než 30 metrů je připojené lano vedoucí přímo ke geotermálnímu průduchu Strýtan. Ten stoupá z hloubky asi 70 metrů až do 15 metrů vody a „plivne“ horkou vodu do ledově studeného Atlantského oceánu.

Potápíme se kolem fascinující stavby v kruzích. Průduch vypadá jako stalagmit, který je příliš velký. Jsou zde hejna tresek a tresek a kolonie zářivě bílých sasanek pelyňkových je skutečným poutačem. Pomalu se noříme nahoru. Na různých místech vytéká teplá voda třpytící se z usazené horniny. Nahoře to bude opravdu velkolepé. Výtok obklopují bílé minerální a sedimentární vrstvy. Není pochyb o tom, že průduch stále roste centimetr po centimetru. Horká voda probublává z otvorů a vytváří mírný tah směrem nahoru. Horko a zima hned vedle sebe, to je ten kontrast, který dělá Island tak výjimečným. Tentokrát však na místě, které vidělo jen velmi málo a bude i nadále před drtivou většinou rekreantů skryto!

Zhruba před 30 lety začali výzkumníci hlubinný biotop cíleně prozkoumávat bylo učiněno mnoho vzrušujících objevů. Fotoaparáty potápěčských robotů a ponorek zachytily mnoho podivných ryb a hlavonožců a zejména v oblasti podmořského pohoří Středoatlantického hřebene byli objeveni tzv. černí kuřáci - geotermální průduchy, které vroucí horkou vodu a všemožné vysoce koncentrované minerály. K velkému překvapení vědců nebyly tyto ve skutečnosti velmi nepřátelské oblasti v žádném případě neobydlené – právě naopak: Je zřejmé, že speciálně kolem těchto průduchů se vyvinula vysoce specializovaná fauna, která byla schopna cíleně využívat energii ze Země. . Bakterie provozovaná chemosyntéza, ekvivalent fotosyntézy. Doposud se přeměna oxidu uhličitého ze slunečního záření na biomasu (rostliny) až na výjimky považovala za jediný zdroj života na naší planetě. Předpokládalo se, že hluboké moře také „visí na kapce“ světlem zaplavených horních vrstev vody a tam se využívá pouze odpad, který klesá tam dolů.

Najednou však byli vědci konfrontováni s zcela nové aspekty, protože pokud by zde dole byly bakterie schopny přeměnit energii ze síry přímo a následně sloužily jako zdroj potravy pro krevety, hadí červy a další obyvatele horkovodních otvorů, pak by to bylo definováno jako biotop, který existuje více nebo méně nezávisle na zbytku světa nebo nezávisle na části světa, která se spoléhá na sluneční světlo.

Kromě myšlenek si jen užívám ponor, beztíže, s níž můžeme prozkoumávat strmě stoupající komín a fantastický fenomén teplé nebo dokonce horké vody tryskající ze dna oceánu uprostřed ledového fjordu v Arktidě.

Později si však uvědomuji, o jaké mimořádné místo se jedná. Skoro se mi zdá, že ten průduch byl vyslancem z hlubin moře, který tam vyrostl, aby nám poskytl představu o divech, které lze nalézt v hlubinách oceánů.